Samec chřástala polního David se satelitním vysílačemFoto: Richard Viduna, Zoo Plzeň
Po pečlivé přípravě začala v nočních hodinách 21. června 2013 letošní druhá část terénního výzkumu chřástala polního, společného česko-německého projektu Satelitní telemetrie chřástala polního, realizovaného za finanční podpory Programu přeshraniční spolupráce CÍL 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013.
Pokračování projektu Zoologické a botanické zahrady města Plzně a LBV Cham mělo za úkol během dvou nocí zmapovat část území CHKO Slavkovský les, okresu Cham a západní Šumavy na přítomnost volajících samců chřástala polního a odchytit 4 vhodné samce k instalaci satelitních vysílaček. K předpokládanému úspěchu tým hledal také volající samce na lokalitách, kde ptákům nehrozí bezprostředně po označení posekání porostů, ve kterých se ukrývají.
Za významné pomoci pracovníků Správy CHKO Slavkovský les bylo během první noci zaznamenáno 21 volajících samců na území od Mariánských Lázní k Teplé. Z nich bylo 16 odchyceno, u všech byla provedena biometrická měření a nejzdatnější samec byl označen satelitní vysílačkou nedaleko obce Sítiny se jménem David.
Lokalita výskytu samce jménem Eda, Zhůřské slatě, NP ŠumavaFoto: Richard Viduna, Zoo Plzeň
Na západní části Šumavy, na území od Javorné po Srní, bylo během druhé noci zaznamenáno 26 volajících samců chřástala polního, z nichž bylo 13 ptáků odchyceno, okroužkováno a dva samci byli označeni satelitními vysílačkami. První se jménem Eda na lokalitě Zhůří v NP Šumava, druhý se jménem Goli (Goliáš) nedaleko obce Srní. Této noci byl odchycen německými kolegy také vhodný samec na lokalitě poblíž obce Nosswartling a vypuštěn zde se satelitní vysílačkou se jménem Fritz. Na německé straně hranice nedaleko města Cham byl před velkými dešti dne 25. května vypuštěn s vysílačkou již první samec Chris, ale po krátkém vysílání se dle výsledku záznamů zřejmě díky technické závadě vysílač trvale odmlčel.
Po této velmi náročné práci celého týmu v terénu začne pro všechny ornitology ještě náročnější období sledování všech čtyř označených samců na lokalitách, které mohou samozřejmě kdykoliv opustit, nebo se ptákům může cokoliv, přes jejich skrytý způsob života, přihodit. Po druhém mapování lze konstatovat, že na sledovaném území Českého lesa, Slavkovského lesa a západní Šumavy byl zaznamenán nejvyšší počet samců za všechny sledované roky.
Vysoká početnost volajících samců na mapovaných lokalitách může být ale zavádějící pro určení hnízdící populace, podle chování ptáků, i dalších okolností, může jít zejména o ptáky, kteří se přesunuli vlivem rozsáhlých povodní v Evropě v místech vysoké přirozené početnosti chřástalů polních na náhradní území do vhodných biotopů.