Zavést školné na veřejných vysokých školách, nebo nikoliv? Ožehavá otázka, která již v současné fázi přípravy „vysokoškolské reformy“ v Česku nebolí, je politickým tématem i u našich německých sousedů. Po necelých deseti letech, kdy bylo školné zavedeno téměř v polovině spolkových zemí Německa, budou totiž vysoké školy financovány opět jen z veřejných zdrojů. Důvody aktuálního rušení školného v Bavorsku mohou být inspirací pro budoucí úvahy na toto téma i u nás. Analýza Jana Kouckého a Jana Kovařovice.

Úspěšná lednová petiční iniciativa za zrušení školného v německém Bavorsku vede podle zákona k povinnosti vypsat o školném referendum do tří měsíců. Aby se vyhnula pravděpodobné porážce, rozhodla se však pravicová vládní kolice CSU a FDP, že školné zruší raději sama. (V Dolním Sasku, jediné další spolkové zemi, kde je školné ještě zavedeno, se k moci dostala středolevá koalice se závazkem školné zrušit.)

Zdá se tedy, že po necelých deseti letech, kdy bylo školné zavedeno téměř v polovině spolkových zemí Německa, budou vysoké školy financovány opět jen z veřejných zdrojů. Prozatím na to stačí spolkové země samy, ovšem až začne přijatá ústavní „dluhová brzda“ omezovat jejich výdaje, pravděpodobně požádají o podporu spolkovou vládu.

Zavádění a rušení

V roce 2005 německý Ústavní soud zrušil zákon, který zakazoval zavádět školné (přijatý koaliční vládou SPD a zelených Gerharda Schrödera) jako omezení práva spolkových zemí na autonomní vzdělávací politiku. Využily toho pravicové vlády a školné postupně zavedly v sedmi ze 16 spolkových zemí. V Bavorsku toho v roce 2007 dosáhla vládnoucí CSU (Christlich-Soziale Union). I když školné bylo v německé situaci poměrně mírné (v rozpětí 300 až 500 eur za semestr; téměř všechny vysoké školy ovšem požadovaly horní hranici, tedy 1000 eur za rok), vyvolalo značný odpor. Jak se ve spolkových zemích dostávaly k moci středolevé koalice, postupně školné v pěti zemích zase zrušily. Zachováno zůstalo právě jen v Dolním Sasku a v Bavorsku.

I když školné bylo v německé situaci poměrně mírné (v rozpětí 300 až 500 eur za semestr), vyvolalo značný odporV lednu 2013 však odpůrci školného v Bavorsku uspěli s petiční iniciativou (Volksbegehren – NEIN zu Studienbeiträgen in Bayern). Využili možnosti požádat o uspořádání referenda, když získali na podporu své petice více než minimálních 25 tisíc podpisů. Poté se mohli k požadavku petice vyslovit občané svou registrací a ověřením na radnici během 14denní lhůty mezi 17. a 30. lednem 2013. Získali více než 1,3 milionu hlasů, překročili tedy asi o třetinu požadovaný práh deseti procent oprávněných voličů (v Bavorsku je jich necelých 9,5 milionu) a ze zákona si tím vynutili, že se nejpozději do tří měsíců musí konat referendum, pokud do té doby nebude školné zrušeno zákonem (od roku 1990, kdy zákon o referendu v Německu platí, bylo v Bavorsku iniciováno dvanáct petic, z nichž pouze čtyři byly úspěšné a vedly k vypsání referenda; z nich byla úspěšná tři referenda, poslední v roce 2009 zakazující kouření v restauracích a hostincích).

Po úspěchu petiční iniciativy se však na zrušení školného dohodla CSU se svým koaličním partnerem, svobodnými demokraty (FDP, Frei Demokratische Partei), kteří do té doby trvali na jeho zachování. Podle průzkumů mají totiž odpůrci školného výraznou většinu a vláda nechtěla před zemskými a spolkovými volbami riskovat v referendu porážku. Jak řekl Horst Seehofer, bavorský premiér, „školné bude zrušeno – zákonem nebo z vůle lidu“.

Špinavý handl koalice?

Finanční prostředky, které vysokým školám školné přinášelo, budou v horizontu dvou příštích let nahrazeny státním příspěvkem zemské vlády ve výši 219 milionů eur ze státních rezerv a z vyššího výnosu daní díky příznivému ekonomickému vývoji Bavorska. Součástí koaliční dohody je i závazek, že poslanci vládní koalice budou o návrhu hlasovat podle svého vlastního přesvědčení, až se bude zákon v březnu projednávat v bavorském parlamentu. Poslancům FDP to umožní hlasovat proti zrušení školného, zatímco poslanci CSU budou spolu s opozicí hlasovat pro. Opoziční sociální demokrati a zelení to ovšem vidí jako „špinavý handl“ uvnitř koalice, „kterou drží pohromadě jen obava o křesla“.