Co se vlastně stalo? Okresní rada bavorského okresu Landshutu Peter Dreier již delší dobu brojí proti imigrační vstřícné politice kancléřky Merkelové. Ve čtvrtek 14. ledna to brojení vyvrcholilo. Pan radní ze svého zaplatil autobus, oslovil jedenatřicet syrských uprchlíků, zda se chtějí přesídlit do hlavního města, a vyrazili. A radní dovezl Syřany do Berlína na kancléřství, kde přestoupili do jiného autobusu a odjeli na ubytovnu.

Bylo nebylo – tedy samozřejmě bylo, ale v naší uspěchané době už skoro nebylo, je to nějakých osm let. Tehdy se tehdejší ministr Michael Kocáb, tuzemská obdoba Merkelové, zastal nebohých squatterů, které policie vyprovodila z nějakého protiprávně zabraného domu.

Velmi mne to pohoršilo, i vzal jsem jednoho známého velmi chudého starého Roma po dvou infarktech, kterému hrozilo bezdomovectví, a přivedl ho panu ministrovi na předsednictvo vlády, jestli by nechtěl pomoct nejdřív tomu dědulovi, než mladým flákačům ze squattu. O věci jsem napsal článek o tom, že (byť tehdy ještě to slovo nefrčelo) jsem vytrollil hlavního sluníčkáře.

Věci byly na svých místech. Politik je okázale dobročinný na ne úplně správném místě a kontroverzní novinář ho vytrollí, nastaví mu bizarní zrcadlo, protože je zlý, výstřední a extremistický. Role jsou jasně dané.

Nyní však v Bavorsku udělal přesně to samé, co já kdysi Kocábovi, radní Dreier paní kancléřce Merkelové. Trolling se stal součástí oficiální politiky. A tomu nasvědčuje i reakce paní Merkelové. Podle idnes.cz vzkázala okresu: „Pokud je budete posílat autobusy mně, budu je muset vrátit zpátky do Řecka. Odtamtud ale utečou zase zpátky k vám.“

Takže pan rada začal trollit a paní kancléřka trollí nazpět úplně stejně. Politická kultura se ne v Česku, ale v celé západní Evropě díky tomu, jak si nevíme s migrační krizí rady, dostává někam za hranice bizarna a stává se čistě absurdním dramatem.