Sláva panovníkovi! Pokud možno věčná…. Je tomu už 95 let, co Bavorsko není monarchií, a též 95 let, co Wittelsbachové nevládnou pod bílo-modrou bajuvarskou oblohou. Roku 1918, 9. listopadu, byl vyhlášen Svobodný stát Bavorsko (Freistaat Bayern). Tehdy bylo u poddaných stále méně populárního krále Ludvíka III. třeba svrhnout. Časy a názory se ale mění. Co by si Bavory – a snad i svět – bez Wittelsbachů počaly? A to jak kdysi, tak i dnes, míní mnozí pravověrní Bavoři.
Co všechno by nebylo? Bavorsko by se nemohlo chlubit mnohým, kvůli čemu se do něj sjíždějí turisté z celého světa. Nebylo by skvostných uměleckých pokladů v Mnichově, nebylo by zámků, k nejproslulejším patří bezpochyby Neuschwannstein, jež slouží jako skvostná kulisa všemu možnému. Včetně oslav a filmů.
Nebylo by tragické postavy pohádkového krále Ludvíka II. A nejen Rakušanům by chyběl sladkobolný kult cisařovny Sissi (Alžběta Bavorská), která se jako choť Františka Josefa stala nejen rakouskou císařovnou, ale i českou královnou.
Bavoři jsou svým bývalým panovníkům stále za mnohé vděční a těší je, když jsou s Wittelsbachy spojováni.
Nejčerstvěji to bylo patrné při pompézní oslavě 80. narozenin Františka vévody bavorského (Franz Herzog von Bayer), která se konala před reprezentativní kulisou zámku Schleißheim. Bylo to 22. července, ale laskavý čtenář snad TYDNU.CZ promine, že se vpravdě velké události věnuje s mírným zpožděním.
K zámku a do nádherných zahrad před branami Mnichova dorazilo na půltřetího tisíce pozvaných hostí. Dorazila většina těch, kdo mají v Bavorsku moc, vliv a peníze. Vedle četných šlechticů přivedl zemský premiér Horst Seehofer (CSU) i celou vládu – a svou choť Karin. Omluvenky se nepřijímaly.
Hosté s modrou krví, politici, církevní činitelé či umělci vzdávali Františkovi nadšeně úctu a hold. Pardon – gratulovali mu.
Śéf bavorské vlády chválil vévodovo hluboké zakořenění v Bavorech, jeho skromnost a lidskost. Horští střelci pálili uši ohlušující oslavné salvy.
Před zámkem defilovalo dokonce deset jezevčíků, jež přivedli členové Bavorského jezevčího klubu. Jak známo, žádnou psí rasu nemá Franz tak rád jako právě tuto. Vévodovi přálo i nebe. Modř oblohy narušovali jen bílí beránci.
Jak už řečeno, vévoda bavorský je prý skomný, ale protentokrát se velkoleposti oslav svých osmdesátin nebránil. Když ho mají lidé tak rádi… Slavilo staré i nové Bavorsko.
I když by se to tak úplně nemělo, i leckerý politik ho občas osloví Jeho královská výsost vévoda bavorský.
Kdyby bavorská monarchie neskončila roku 1918 na smetišti poválečných dějin, míněna jsou první světová jatka, byl by František bavorským králem. Franz Herzog von Bayern se narodil 14. července roku 1933 jako nejstarší syn vevody Albrechta. Je pravnukem posledního bavorského krále Ludvíka III.
V kolebce dostal příjmení princ Bavorský (Prinz von Bayer), kterési po otcově skonu změnil na vévoda bavorský (Herzog von Bayern). Od roku 1966 je hlavou rodu (domu) Wittelsbachů.
Příslušníci této slavné dynastie vládli zhruba na dnešním území Bavorska dlouhých 738 let jako vévodové, kurfiřti anebo králové.
František obývá jedno křídlo Nymphenburského paláce v Mnichově, jenž býval letní rezidencí bavorských králů. Má titul inženýra ekonomie. Nikdy se ale neoženil, je starým mládencem, takže až zemře, přesune se šéfování wittelsbašskému domu na jeho bratra prince Maxe.
Protože tomuto vévodovi nedopřál bůh syny, přesunou se bavorské tituly po jeho smrti na jeho prvního bratrance, prince Ludvíka Bavorského. Tím bychom mohli skončit, byť složité následnické předivo tím ještě u konce není.
Bavorsko je zkrátka Bavorsko. To ví v Německu snad každé malé dítě. Je tu nejen velká láska k monarchii, ale také k jedné partaji, jež vládne svobodnému státu nepřetržitě od roku 1954.
Jmenuje se Křesťansko-sociální unie (CSU) a její moc se snad stala nčím jako bavorským přírodním zákonem.
Socialisté zde po 2. světové válce měli jednoho jediného premiéra, kterého ovšem do jeho křesla dosadily americké okupační úřady.
Při spravování svých statků a úřadů se CSU zřejmě hodně inspirovala u bývalých domácích monarchů. Bavoři, i když ne všichni ji volí stále – skandál neskandál. Proč také ne, vždyť v Bavorech je dobře.